Chtějí vegani vyhubit všechna zvířata?

Chtějí vegani vyhubit všechna zvířata?

31. března 2020

PraseJako vegan, tedy člověk, který (mimo jiné) nepodporuje živočišný průmysl, se u lidí stravujících se běžně často setkávám s názorem, že veganský životní styl povede k vyhubení tzv. hospodářských zvířat. 

Těm, kteří znají pozadí živočišné výroby, může tento názor připadat velmi paradoxní. Je ale třeba si uvědomit, že ne každý ví, jak to opravdu v živočišném průmyslu chodí. Tím může docházet k mýlkám při vytváření názorů. Rád bych vysvětlil, proč jsou podobné názory nesprávné.

Probereme si několik faktů, na základě kterých možná přehodnotíte váš pohled na to, jestli je vhodné dávat přednost přežití celého živočišného druhu před potřebami konkrétních zvířat.

Extrémně krátký život

Většina zvířat chovaných na maso se v podmínkách živočišného průmyslu nedožije ani 10% délky svého možného dožití. Například takové prase domácí se ve velkochovech dožívá pouze půl roku, jeho přirozená délka života je přitom minimálně 15 let. Šest měsíců z patnácti let je jedna třicetina. V přepočtu na lidský věk by se jednalo přibližně o 2,5 roku. Přeneseme-li toto měřítko na psy, u většiny plemen by porážka proběhla ještě dříve než u prasat, tedy ve věku pod šest měsíců. Proč zrovna pes? Prasata jsou totiž chytřejší než psi a řadí se mezi pět nejinteligentnějších druhů na planetě. Ani další hospodářská zvířata na tom ale nejsou s dobou porážky o moc lépe.

Můžeme ospravedlňovat extrémně krátký život jednotlivých zvířat zachováním jejich živočišného druhu? Je možné jejich krátkou existenci ve velkochovech nazvat uctivým a spokojeným životem?

Životní pohoda

Během rozhodování, zda chceme mít děti, se řídíme mj. tím, jsou-li naše životní podmínky pro výchovu potomků dostačující. Ptáme se sami sebe: máme dobré zázemí? Máme peníze, jídlo a kde žít? Nepřivedeme naše dítě do chudoby a nemoci? 

Pokaždé, když se rozhodneme, že na děti ještě není čas, protože naše podmínky pro nový život nejsou dostačující, rozhodujeme se nepáchat zlo. Snad žádný rozumný rodič by vědomě nesouhlasil s přivedením potomka na svět, pokud by věděl, že jeho budoucí syn nebo dcera budou žít v opravdu špatných podmínkách. A pokud by ho navíc čekal jen velmi krátký život, jak jsme si řekli v předchozím odstavci.

 

Český velkochov
Zdroj: www.michalkolesar.net

Lidé často žijí v iluzi, že hospodářská zvířata běhají na slunné zelené pastvě a teprve až „přijde jejich čas“, někdo je rychle a bezbolestně usmrtí. Ve skutečnosti žije většina zvířat namačkána v halách, které připomínají spíše koncentrační tábory, a kde skoro neuvidí slunce. Jejich životní podmínky jim ani zdaleka neumožňují naplňovat své přirozené potřeby. Život ve velkochovu je plný krutosti už od útlého věku: samci prasete domácího se například kastrují, slepicím se uřezávají či upalují špičky zobáků. Je běžnou praxí, že se během podobných zákroků nevyžaduje umrtvení. Stejně tomu bývá např. během broušení a trhání zubů, odrohování či krácení ocasů. Mléčným kravám jsou několik hodin po narození navždy odebrána telata. Díky stresu zvířata v podmínkách průmyslových velkochovů často trpí   stereotypním či agresivním chováním. Nepřipomíná vám to spíše hororový film?

Nemůžeme ublížit jedinci, který ještě ani nevznikl. Pokud jej ale uměle rozmnožíme a zasadíme do otřesných podmínek s krátkým životem, zcela jistě se již o ubližování jedná.

Neměli bychom myslet spíše na potřeby konkrétního zvířete, které cítí bolest a má emoce, než se zabývat zachováním několika druhů tzv. hospodářských zvířat?

Potřebujeme si najít ospravedlnění našich zvyků

Argument, že veganství povede k vyhubení hospodářských zvířat, je do jisté míry alibismus. Jsme jenom lidé, a tak je pochopitelné, že si občas chceme obhájit situaci, čin nebo názor, který nemusí být nutně logický.

Ale ruku na srdce: opravdu nám tolik záleží na samotné existenci hospodářských zvířat? Vždyť je většina z nás ani nevidí a nikdy nepotká. Chodíme je snad navštěvovat do velkochovů, kde je jich drtivá většina? Chodíme je tam hladit, krmit, hrát si s nimi? Realita je taková, že většina z nás není s hospodářskými zvířaty v přímém kontaktu. Pokud bychom v podobném kontaktu byli, věřím, že spousta z nás by se stala minimálně vegetariány.

Když tedy nejsme v přímém kontaktu s hospodářskými zvířaty, znamená to, že nám nevadí extrémně krátký život, zajetí a kruté podmínky? Určitě vadí. Proč tedy poptávkou po živočišných produktech podporujeme umělou reprodukci tzv. hospodářských zvířat? 

Maso nebo sýry jsou pro spoustu lidí delikatesou. Maso je navíc něčím, co od malička dostáváme od našich babiček a maminek. Jsme naučeni, že jíst maso je normální a zdravé. Ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile. A tak, pokud nám někdo na náš zvyk sahá, kopeme kolem sebe a používáme všechny možné argumenty, abychom nemuseli opouštět zónu, která je nám tolik let blízká a komfortní. Je to běžné lidské chování.

Ne, hospodářská zvířata nevyhynou. 

Zatím to může působit jako bych říkal, že veganský životní styl skutečně povede k vyhubení tzv. „hospodářských zvířat“. Není to tak úplně pravda. Jistě, pokud zmizí poptávka po živočišných produktech, nebude důvod zvířata dále uměle množit v tak obrovských počtech.

I tak ale mohou jako druhy přežít. I v dnešní době už existuje mnoho azylů pro hospodářská zvířata, kde se tito tvorové nevyužívají na mléko, maso ani vajíčka. Jsou to v podstatě útulky pro zvířata, která měla to štěstí a vyhnula se pokračování utrpení a velmi předčasné smrti.

Navíc by bylo nelogické, aby vegané chtěli úplné vyhynutí některých druhů zvířat. Když pominu samotný etický aspekt veganství, bylo by i ve vztahu k veřejnosti nevýhodné, aby tato zvířata zcela zmizela z povrchu Země.

 

Stále jsou zde ale biochovy

Možná jste při čtení těchto řádků opravdu došli k závěru, že bychom se o tzv. hospodářská zvířata měli zajímat spíše ve smyslu životů individuálních bytostí než je vnímat jen jako druh (který by byl ve „veganském světě“ pravděpodobně složen z mnohem méně jedinců). Logicky vás pak mohlo napadnout, že můžete začít podporovat biochovy nebo malé rodinné farmy, kde se ke zvířatům často chovají lépe. Tento krok bohužel není řešením, a hned si vysvětlíme proč.

  • Velká část ze 70 miliard hospodářských zvířat, která jsou každým rokem poražena, je zavřena v halách a namačkána na sobě. Kolik místa bychom potřebovali, aby tato zvířata mohla žít v uctivých podmínkách, pokud by spotřeba živočišných produktů zůstala stejná? Je vůbec možné, aby tolik zvířat žilo na úrovni, jaká bývá třeba na venkově? Odpovězte si sami.
  • Ani biochovy neřeší předčasnou smrt. Jehněčí maso by při pozdější porážce nebylo jehněčím, vepřové maso bývá nad šest měsíců věku prasete příliš tučné. Chovat zvířata pro maso dlouhé roky je navíc ještě více ekonomicky a ekologicky nevýhodné než je tomu teď. Zvířata se musí po celou tuto dobu živit. A to nejen proto, aby měla dostatek masa či mléka, ale potřebují také energii na základní činnosti jako je pohyb, zahřívání těla a fungování organismu vůbec (tzv. bazální metabolismus).
  • Ani biochovy nebo rodinné farmy se mnohdy nevyhýbají krutému chování.

Živočišné výrobky jako nutnost

Možná souhlasíte se vším co jsem zde napsal, ale zároveň si říkáte, že jako lidé maso, mléčné výrobky a vajíčka potřebujeme.Tento názor je sice pochopitelý (viz výše), ale není pravdivý. Shoduje se na tom stále více zdravotnických či výživových organizací. Jako příklad uvádím tento článek z webu Soucitne.cz, ve kterém najdete odkazy na vyjádření deseti významných odborných institucí, které veganství schvalují.

Sledujete-li raději videa, zde je záznam povedené odborné přednášky s názvem „Úvod do veganství“ od doktorky Radany Dymáčkové.

 

Nebojme se přiznat barvu

Nikomu neublížíme tím, že uměle nerozmnožíme miliony zvířat. Ublížíme ale jim, když je rozmnožíme a přivedeme do otřesného života. A to přesně děláme. Uměle množíme zvířata, abychom se pak v rámci obrany mohli ohánět mimo jiné tím, že bojkot živočišné výroby by znamenal jejich vyhubení. Vyhubení zvířat, které prožijí svůj krátký život v hrozných podmínkách a jsou obětmi největšího legálního týrání zvířat na planetě. Tohle se jen velmi těžko obhajuje.

Proto se ptám: co je pro vás důležitější? Zachování miliard zvířat co nikdy nepoznají skutečný život, nebo úcta vůči jednotlivým zvířatům, která mohou žít v dobrých podmínkách?

Autor: Jakub Maceja
Korektura: Lukáš Novosad

Share