Jak pracují naše duše mě zajímalo odjakživa, říká Iva Linda Maruščáková

Linda MaruščákováAhoj Lindo, pamatuješ si, jaké byly tvé první podněty k tomu stát se psycholožkou?

Jaké byly první podněty si už nepamatuju, ale vím, že tajemství toho, jak pracují naše duše mě zajímalo odjakživa ani jsem nevěděla proč, stejně jako mi už na základce zajímala třeba kvantová fyzika.  
Intuitivně jsem se pak rozhodla pro pokračování v jungiánské psychoterapii, která jde do hloubky toho, proč děláme věci tak, jak je děláme, někdy i způsobem, kdy si to vůbec neuvědomujeme.
Inspirativní a efektivní mi přijdou také principy hlubinného koučinku, NLP, vědomého rozvoje, mindfullness a flow, pozitivní psychologie. Tedy směry, kde pracuješ s vizualizací, pravou hemisférou, vnimavostí a následně i zodpovědností každého z nás za svůj svět a praktickou realizaci svých vizí.

Myslíš si, že tvoje znalosti spojené s tímto oborem mohou pozitivně ovlivnit tvůj vztah k šíření veganství? A využíváš toho?

Každý tvůrce otiskuje přece do svého díla především sám sebe.
Celkový styl Vegan Fighteru a našich eventů definuju do velké míry já – a tak obsahuje určitě i hodně z psychologie.

Víc než znalosti, na které se ptáš, je to ale myslím celkové naladění nás všech ve Vegan Fighteru ve smyslu pozitivního a hlavně aktivního přístupu. Uvědomění, že každý máme plně ve svých rukách to, jak přistupujeme k planetě a zvířatům, a přímou zodpovědnost za důsledky naší volby. A to, že máme všichni na výběr.

Proto na našich sociálních sítích a eventech třeba málokdy najdeš zobrazování utrpení zvířat. Spíš se koncentrujeme už přímo na pozitivní příklady jak na to jinak.
Věřím tomu, že i proto jsme top navštěvované akce v evropském měřítku – protože lidé u nás dostávají nejnovější pozitivní příklady a možnosti volby, ne negativní upozorňování na to, jak je něco špatně. A na to mozek nás všech slyší samozřejmě mnohem lépe.

Stejně jako na to, aby si lidé ohleduplnou cestu užívali. Osobně věřím na koncept Carpe Diem a rozbít mýtus o tom, že veganství je odříkání byl jeden z našich dalších cílů. Jsem ráda, když vidím jak tyto principy začínají být u nás inspirativní i pro další projekty a eventy podporující ohleduplnost ke zvířatům.

Oblastí, kterou jsem ale vnesla přímo z psychologie, je jeden z našich dalších projektů Nebuď hejter.cz. Motivuje lidi k zamyšlení nad tím, jak na ně působí sociální sítě, a jak na nich nevyžádaně někdy projevují vlastní nevědomé negativní stránky, třeba v útočných komentech. Prvotním impulzem ke vzniku projektu byly některé agresivní a urážlivé komentáře, bohužel časté i ve vegan skupinách.  Vždycky mi bylo líto, že dělají veganství jistým způsobem nedobrou reklamu a šíří na lidi negativní energii. Tyto komenty ukazují pouze vnitřní nevyřešené problémy pisatelů, nic víc.
Proto je na našich sociálních sítích netolerujeme a nenajdeš je tam, a naše fanoušky motivujeme k tomu, aby sami podobné komenty rázně odmítli a nenechali se jimi infikovat.

A tímto projektem se snažíme naopak motivovat ke kultivované, kvalitní výměně názorů na úrovni a respektu vůči komunikačnímu partnerovi.
Vlastně v tom vidím nejen znalosti z psychologie, ale i jisté paralely v respektu vůči soupeři v ringu.

Vegan Fighter

To zní jakobys ušla poměrně dlouhou cestu. Pamatuješ si na to, jaké byly počátky tvého aktivismu? Předpokládám, že se dost lišily.

Místo slova aktivismus raději používám jiná slova, nemám to označení úplně ráda 🙂 Přijde mi, že z podstaty věci nemůže oslovit většinu mainstreamu, což je to, co mně osobně na tom baví nejvíc. I když zároveň jasně, všechny formy práce pro zvířata a planetu mají samozřejmě svůj význam, osloví v pravý čas určitou část lidí. Mně osobně ale baví oslovovat právě ten mainstream. Tvoří největší díl lidí, kteří udržují v chodu systém konzumace a utrpení zvířat.

A proto jsem se z počátků práce pro Svobodu zvířat, klasického aktivismu před 20 lety, rychle dostala k vlastním projektům. Nejprve to byl projekt AnimalInfo s mým bývalým přítelem, kdy jsme v Koreji natáčeli na psích trzích a farmách dokument, který pak vysílala ČT a organizovali jsme evropský tlak na místní vládu. To bylo velmi silné, před tebou zabíjí psy a ty to natáčíš, protože si racionálně srovnáš v hlavě to, že jim tak mnohem víc pomůžeš. Tam jsem si vydefinovala, jak a co chci dělat dál, že nejdůležitější je pro mne co největší veřejný dosah. Aby ta změna postojů ke zvířatům prostě byla co nejrychlejší  🙂

Pak jsme založili s několika dalšími kamarády edukační portál Etické spotřebitelství a Českou Veganskou Asociaci, platformu, na které o chvilku později vznikl Vegan Fighter. Jeho činnost znáš, soustředíme se našimi eventy taky hlavně na mainstream, ať už ten ve sportu, který je naší hlavní doménou, nebo ten “celkový”. Ukazujeme pozitivní inspiraci, jak na to jinak, podporujeme ideu veganství jako mainstream směru v médiích.

Ještě k tomu aktivismu, na který ses ptal…osobně nejsem moc příznivcem sociálních sítí.  A tak je pro mne fakt nepochopitelné, do jaké míry se na něm někteří lidé dnes osobně zviditelňují…I to mne od toho slova možná dnes odrazuje 🙂 A jsem  ráda, že ve Vegan Fighteru to máme spíš tak, že jsou pro nás důležité výsledky, ne osobní publicita.

Tento rok děláte na náplavce akci Planet fest. Pokud se nemýlím, tak je to od Veggie náplavky první akce, která nese jiný název a je v trochu jiném konceptu, ale na stejném místě.  Co bylo inspiraci pro tento ekologický koncept? Proč přišel až teď?

Dlouho jsem o novém formátu přemýšlela, vnitřně cítím velmi silně témata jako Zero Waste, ohleduplnost k planetě – však mám taky jako druhou vejšku vystudovanou Ekologii 🙂

Environmentální témata se v důsledku nedají od filosofie respektu k ostatním oddělit, naše planeta jsou “ti ostatní”.

Nejprve jsme chtěli Planet Fest spustit ve Fóru Karlín, ale nakonec jsme se rozhodli pro zahájení na Náplavce. Bude začínat jaro a my všichni budeme chtít být spíš venku 😉 Zároveň ale event organizujeme od Veggie Náplavky odlišně v přesahu na poradenství a tvrdší “know how”, které chceme, aby si lidé z tohoto eventu odnesli – připravené budou tedy více workshopy a poradenské zóny.

A proč přišel až teď? Většina lidí je právě Teď připravená na témata jako Zero Waste, Green Cities, Slow Lifestyle, ale i Elektromobilita nebo Přírodní stavitelství, se kterými se na Planet Festu setkají. Věřím také na to, že vše přichází ve svůj pravý čas – a Planet Fest přišel teď se všemi okolnostmi a synchronicitami, které jeho vznik provází, a my cítíme, že to je ten nejlepší timming 🙂

Přijde mi, že dvě nejvíce známé tváře z Vegan Fighter jseš ty a Honza Müller. Odkuď se znáte? Kdy a jak přišel prvotní impuls, kdy jste si řekli, že vznikne Vegan Fighter? 🙂

Jsme spoluzakladatelé, proto nás asi vidíš nejčastěji. Prvotní impulz přišel v rychlém nápadu, propojení lásky ke zvířatům a sportu. Teď tvoří Vegan Fighter Crew skupina několika aktivních fighterů a fighterek, za tu dobu, co spolupracujeme, si dovolím říct, že se známe, věříme si a vyladili jsme spolupráci do naprosté profi formy J

Seš psycholožka, organizuješ Veggie Náplavku, Veggie vánoce, do toho sportuješ. Máš vůbec nějaký volný čas pro sebe? Pokud ano, co taková Linda ve volném čase dělá? 🙂

Mám to štěstí, že dělám to, co mně baví. Takže aktivity mi i zpětně nabíjí a volný čas si fakt užívám dalším vymýšlením Vegan Fighteřích projektů, baví mi i atmosféra na workshopech osobnostního rozvoje, které pořádám, konzultování. Baví mě i sport, který je nejlepší meditací, protože ve sparingu vypneš hlavu stoprocentně, jinak do ní rychle dostaneš 🙂

Baví mě vztahy s lidmi, se kterými pracuji i žiji, a hodně mi inspirují zvířata a příroda. Umím ale také rychle a intenzivně relaxovat, když cítím, že je potřeba, na to se asi ptáš.

Miluju třeba když vyrazíme na celý den do přírody bez lidí, řídím ráda loď a prozradím, že jsem milovnice wellnessů. Teď v posledních letech mi baví objevovat ty v režimu Green a Zero Waste. Protože když si s někým, s kým je ti dobře, zaplaveš v termálu s výhledem na Alpy, to je nejrychlejší dobití baterek, jaké znám 🙂

1553
Jsi veganka 22 let. Jak vegani v 90. letech doplňovali b12? 🙂

Úplně stejně, jako dnes 🙂 Supplementy B12. Vozili jsme si je z cest.

Tvoje přednáška na VeganFestu ponese název “Jak se jako vegan postavit k zabíjení zvířat”. A mě by zajímalo, jak ses jako vegan k zabíjení zvířat postavila ty? Měla někdy mladší Linda problémy se vyrovnat s tím co se děje zvířatům? Děkuji za rozhovor!  🙂

Tak s tím, co se děje zvířatům se nejde vyrovnat. To je prostě hrozné, nespravedlivé a je to celé špatně a musí se to co nejdříve změnit.
Každý si k tomu, co se děje zvířatům, tvoříme ale jiný postoj a přístup, jak v tom přežít. Já osobně jsem si došla k tomu, že je důležité vědomě řídit energii z emocí, které zároveň s tím vnitřním nesouhlasem vznikají. Protože tak si tvoříme svůj vnitřní i vnější svět.
Můžu sedět v těžkých v depresích celý život – protože to, co se děje ve velkochovech, laborkách – na těžké deprese legitimně je. Můžu ale taky vzít tu energii, emoce, které s tím u většiny z nás vznikají, a použít je směrem, který si racionálně vyhodnotím jako ten nejlepší, nejefektivnější.
I v tématu ubližování zvířatům všude kolem nás jde o to, aby se člověk dostal z pasivní pozice naříkání, nadávání nebo nicnedělání. To je sebedestruktivní a hlavně pro zvířata neefektivní. Do pozice, kdy začne aktivně měnit to, co se mu nelíbí. A to může mít různou podobu a míru.
Pro někoho to může být o tom, že se podívá vnitřně pravdě do očí a přestane sám/a konzumovat zvířata, občas třeba podpoří lidi, co jim aktivně pomáhají – a je to tak správně. Pro někoho to může mít podobu, že si otevře vegan restauraci a podílí se na změně každodenním nabízením alternativ. Někdo intenzivně spolupracuje na vegan aktivitách. Každý v tom můžeme najít to svoje místo, kde nám bude nejlíp a vnitřní konflikt z faktu, že teď, když čtete tenhle text, každou vteřinu umírají miliony zvířat, můžete zčásti nahradit tím, že to měníte.
Nemůžete to změnit hned a úplně, a nemusíte k tomu vůbec přispívat nebo k tomu také můžete velmi přispět. Malými kroky, ale ty se skládají v ty velké a změny vidí dnes už každý z nás. Nic lepšího ani rychlejšího k dispozici zatím nemáme.
Důležité podle mne je uvědomovat si co nejvíc, co se se mnou v takových chvílích děje. Proč konkrétně mi vadí utrpení zvířat – protože to nemáme všichni stejně. Tam se dostáváme k hlubší individuální rovině každého z nás, a můžeme si na tom uvědomit hodně i sami ze sebe a pracovat se sebou. O tom si budeme povídat na workshopu.
Také o tom, že uvědomování si sám/a sebe je v dalším kroku dobré v tom, abychom si uměli regulovat, ovládat své jednání tak, jak chceme.
Klasický příklad je v tom, že někteří lidé tak moc chtějí změnit situaci zvířat, že jednají v důsledku ale kontraproduktivně: okolí pořád něco pasivně nebo aktivně agresivně nutí, agresivně obtěžují lidi i ve vegan skupinách na FB…to všechno jsou důsledky toho, že sami sebe neřídí – emoce a jejich nevyřešené problémy řídí je. Stejně jako v případě nového „trendu“ zviditelňování se na pomoci zvířatům – i tady dotyčný/á nemá plně zvládnuté nějaké své problémky.
Za mne je tedy společným jmenovatelem uvědomování si co dělám a proč a řízení sebe sama tam, kam opravdu chci – ne kam mě slepě vedou emoce. To je ostatně princip vědomého rozvoje, o kterém budeme také mluvit.

V nedělním workshopu budeme mluvit také o poměrně novém pojmu „nakažlivost emocí“. Ano, emoce jsou nakažlivé, zjišťuje se, že je to evoluční mechanismus, který máme společný i s některými zvířaty.
A součástí vědomé práce sám se sebou je i přijetí zodpovědnosti za to, čím nakažuji své okolí  Jestli zásobuji okolí neustálým tokem popisů uličky na jatkách, hrůzy, strachu, nekončící depky z toho všeho nebo nabídnu hluboké sdílení, naději, radost ze změny, pozitivní inspiraci. Evolučně slyšíme víc na to druhé  Volba, jak to bude mít každý z nás ve svém životě, je jen na nás. V této volbě je podle mne teprve skutečná svoboda v životě každého z nás, nejen když jde o zvířata.

Lindu uvidíte 3.3. ve 14:00 v Café Práh.

Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/634479736991441/