Rozhovory

S MUDr. Dymáčkovou a Mgr. Štruncovou o veganství

IMG_7758

Ahoj holky, mohly byste se prvně představit, říct co jste studovaly a jaké jsou vaše pracovní zkušenosti? 🙂

Dagmar:
Ahoj Jakube, já i sestra jsme obě asi tři roky veganky, předtím jsme byly zhruba deset let vegetariánky. Hlavním důvodem, proč jsme přestaly jíst maso a následně i další živočišné produkty, byl důvod etický. Nyní si i více uvědomujeme, že ekologické dopady živočišné produkce jsou vážnější, než jsme si dříve myslely. Asi jako každý vegetarián i vegan jsme na sobě pocítily i zdravotní výhody této stravy, což nás inspirovalo k naší přednášce.
Já jsem vystudovala Farmaceutickou fakultu VFU v Brně, pracovala jsem v lékárně v ČR, dva roky v nemocniční lékárně ve Skotsku a před mateřskou dovolenou jsem pracovala ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Spolu se sestrou jsme absolvovaly čtyřleté studium klasické homeopatie na Homeopatické fakultě s klinikou v Brně a dvouleté studium základů Tradiční čínské medicíny na Akademii tradiční čínské medicíny v Brně.

Radana:
Ahoj Jakube, já jsem vystudovala Lékařskou fakultu MU v Brně, atestovala jsem z oboru radiační onkologie. Pracovala jsem na onkologii ve znojemské nemocnici, teď již přes čtyři roky pracuji v Masarykově onkologickém ústavu v Brně, poslední rok jako vedoucí lůžkového oddělení. V rámci doktorského studia se zabývám efektem akupunktury na snížení nežádoucích účinků onkologické léčby. Od loňského roku mám soukromou ambulanci akupunktury a homeopatie.

Děkuji za představení a další otázka bude směřovat přímo k vaší odbornosti a vašemu vzdělání. Chci se tedy zeptat: Je vaše stravování, tedy veganství, v rozporu s poznatky, které jste se učili na škole? Narážím zde na klasické mýty, že živočišná strava je nezbytná k životu.

Radana:
Ani jedna jsme se na škole s tímto moc nesetkaly, řeší se tam výživa většinou obecně, z pohledu například zdrojů vitamínů atd. V praxi se setkávám většinou s názorem, že maso je potřebné zvláště kvůli bílkovinám a mléčné výrobky jsou nezbytné kvůli vápníku. Což je z mého pohledu i podle nových výzkumů spíše mýtus, zvlášť co se mléčných výrobků týče.

Dagmar:
Obě si nyní více uvědomujeme, jak je například nemocniční strava nevhodně složená a jak se nové poznatky o zdravém životním stylu a stravování nedostávají do praxe a to právě u nemocných, kde by toto mělo být zásadní.

Radano, říkáš, že na škole jste se s těmito názory moc nesetkali. Bohužel více než často se od kamarádů a známých doslýchám, kolik například praktických lékařů odsuzuje veganství, nebo dokonce i vegetariánství. Proč si myslíte, že to tak je? Je možné, že vaše mladší generace už vycházela z modernějších poznatků, kdežto starší lékaři zůstali lidově řečeno “zamrzlí” v dávno překonaných informacích?

Radana:
Na škole jsem se s tím moc nesetkala spíš proto, že se v podstatě alternativní způsoby stravování vůbec neřešily, nebo jen okrajově. Občas se proneslo něco ve smyslu, že maso a mléko je důležité, ale neřešilo se, jestli vadí je nejíst. No každopádně je pravda, že názory lékařů na vegetariánství a vegantví jsou ve velkém procentu, a to zvlášť u starších kolegů, hodně opatrné. Mladší generace se k tomuto staví otevřeněji. Jako hlavní důvod vidím to, že v naší společnosti je jezení masa a mléčných výrobků hodně zažité a už v dětství nás učí, že to je normální a nezbytné. A obecně je těžké opustit zaběhlé věci, zvláště když na vás leží odpovědnost za pacienty. Zajímavé je, že často je jako větší výživový problém bráno, když člověk nepije mléko a nejí mléčné výrobky, než když nejí maso. Přitom, dle mého názoru, je kravské mléko to, co není pro člověka vůbec přirozené. Ale i my jsme se dostaly k veganství až po deseti letech vegetariánství a teď nám to přijde nepochopitelné, že jsme dříve neviděly, co je za mléčným průmyslem.

Dášo, zmínila jsi se o nemocniční stravě. I to je dost často probírané téma. Nevím, do jaké míry je to téma, které se přímo týká vás dvou, ale přesto se zeptám. Myslíte si, že je nějaká naděje do budoucna na případnou změnu? Popřípadě, kdo určuje, jaká strava bude v nemocnicích? Jsou v tomhle nemocnice jednotné nebo na to jsou nějaké konkrétní předpisy? A když jsme u toho, má člověk v nemocnici právo na veganskou stravu?

Dagmar:
Jakube, myslela jsem to spíše obecně. Myslím si, že u nás, ale i jinde ve světě, není kladen dostatečný důraz na složení stravy jako na původce nemocí a naopak správně složená strava může pomoci spoustu problémů vyřešit. Bylo by dobré, kdyby osvěta pacientů začínala už třeba v nemocnicích, nebo u praktických lékařů. Každopádně konečná odpovědnost za to, co jíme, je na každém z nás. V dnešní době je dostupných mnoho informací o zdravém stravování, množství kvalitních a zdravých potravin, ale na druhou stranu roste počet obézních jedinců a to i dětí, a navíc i počet pacientů například s cukrovkou, vysokým krevním tlakem atd. Pracovala jsem nějaký čas v lékárně, která byla umístěna v supermarketu a bylo zajímavé vidět, co nakupují lidé, kteří si vyzvedávají například léky na cholesterol. Častý názor, se kterým se setkávám je, že zdravá strava je drahá. Z vlastní zkušenosti, i ze zkušenosti některých výživových poradců, mohu říct, že je tomu naopak. Důvodem je například to, že lidé, kteří jedí zdravě, více přemýšlejí o tom, co jí a nakupují pouze to, co spotřebují. Pokud jde o změnu do budoucna, určitě sis také všiml, že veganská strava roste na oblibě a roste tím i nabídka veganských potravin a restaurací. Takže doufám, že změna se blíží.

Radana:
Pro složení nemocniční stravy existují určitá doporučení z Ministerstva zdravotnictví, ale nejsou závazná. Každá nemocnice si sama tvoří vnitřní doporučení na složení stravy, dbá se na to, aby strava byla nutričně plnohodnotná. Dle mého názoru nutriční tabulky úplně nerespektují zdravé složení stravy, protože jde o celkové složení živin za den, ale ne o konkrétní potraviny – například v hodně nemocnicích bývá studená večeře (u nás na MOÚ bývá i teplá), většinou složená z pečiva. Velkou roli ve složení stravy hraje bohužel i finanční složka. Mohu souhlasit se sestrou, že zdravá strava nemusí být finančně nákladná, a navíc, pokud by se dbalo více na složení stravy, v závěru by se ušetřilo za léky. Co se týče veganské stravy, tak nemůžu mluvit obecně za nemocnice, ale co mám zkušenosti z některých brněnských nemocnic, tak na požádání je možná.

Radano, zaujala mě tvá zmínka o tom, že se zabýváš efektem akupunktury na snížení nežádoucích účinků onkologické léčby. Přijde mi, že hodně lidí, kteří se dostanou k veganství, často tíhnou k určitým směrům, které nejsou úplně běžné. I když u tebe, mi přijde, je to spíš naopak. Mohla by jsi o tom čtenářům prozradit něco víc?

Radana:
Je pravda, že vegani často mají blízko i k alternativním způsobům léčby a života, což mi přijde celkem přirozené, protože veganství často není jen o jídle, ale i o filosofii, která je spjatá více s přírodou jako takovou. My jsme se dostaly k alternativní medicíně dříve než k veganství a dříve než ke klasické medicíně. Nejdříve k homeopatii, poté k tradiční čínské medicíně. Jelikož pracuji na onkologii, nabízí se propojit klasickou léčbu s tou alternativní, a to je tak v případě akupunktury a nežádoucích účinků onkologické terapie. Začala jsem pilotní studii, kde jsem se zabývala účinky akupunktury proti nevolnosti při chemoterapii. Nyní pracuji na větší studii, která se zabývá snižováním nežádoucích účinků radioterapie pomocí akupunktury u pacientů s nádory hlavy a krku. Průběžné výsledky jsou zatím pozitivní a doufám, že studie přispěje k tomu, že se více propojí klasická medicína s alternativní léčbou.

Jestli rozumím dobře, tak děláš vlastní studii. Prozradíš mi jako laikovi, jak se pak taková studie prezentuje? Jakou možnost má jeden z tisíce doktorů v České republice prorazit s něčím, co by mohlo přijít s novými druhy snižování nežádoucích účinků u pacientů, kteří prodělávají chemoterapii/radioterapii? A jak se na toto dívají tvoji kolegové? Přijde mi, že hodně doktorů často odmítá cokoliv, co není příliš konvenční.

Radana:
Jakmile budu mít dostatečný počet pacientů k vyhodnocení, pak bych chtěla výsledky této studie prezentovat jak v odborných časopisech, tak formou přednášek na kongresech. Nejde o to prorazit s novou metodou, to akupunktura zcela jistě není. V některých indikacích, především v léčbě bolesti, je to oficiálně uznaná léčebná metoda. Spíše jde o to poukázat na možnost kombinace onkologické terapie a akupunktury. Vzhledem k tomu, že takováto studie u nás není, tak si myslím, že by mohla být pro ostatní lékaře zajímavá. Pro mne je velice důležité, že můžu svým pacientům nabídnout další léčebnou metodu, která jim pomáhá. Moji kolegové reagují na studii různě, ale vyloženě negativní reakce jsem nezažila. Spíše se k ní staví se zvědavostí.

Nejenom ve veganské komunitě, ale i ve spoustě jiných alternativních skupinách lidí, jsem se párkrát setkal s názory propagujícími léčbu rakoviny ovocnými šťávami nebo hladovkou. Jako dost skeptického laika by mě zajímalo, jaký názor na to máš jako onkoložka ty?

Radana:
V práci se často setkávám s tím, že pacienti ke klasické léčbě popíjejí různé ovocné nebo zeleninové šťávy na podporu imunity, na lepší trávení, na lepší snášení onkologické terapie. S tím mám dobré zkušenosti. S lidmi, co se léčí jen ovocnými šťávami nebo hladovkou, se v nemocnici nesetkám. S těmito přístupy na léčbu rakoviny nemám zkušenost, osobně to rozhodně neodsuzuji a neříkám, že to nemůže fungovat, ale nemohu se k tomu z odborného hlediska nijak vyjádřit.

OK, teď přejdeme ještě na chvíli k vám. Pamatujete si první momenty, které vás dovedly k vegetarianství a pak následně k veganství? 🙂

Radana:
O vegetariánství jsem začala uvažovat asi kolem 13 nebo 14 let. Měla jsem ve třídě kamarádku vegetariánku. Vydrželo mi to chvilku, protože mě od toho všichni odrazovali, hlavně se o mě báli ze zdravotních důvodů. Po nějaké době s tou myšlenkou přišla sestra.

Dagmar:
To bylo až na vysoké. Seděla jsem na přednášce z biochemie a paní profesorka říkala historku o tom, jak někdo snědl psa. Všichni se pohoršovali, i já. Uvědomila jsem si, že když mi přijde hrozné jíst psa, neměla bych jíst ani prasátko, které je stejně chytré, ne-li chytřejší než pes. Přítel, nynější manžel, už v té době taky o vegetariánství uvažoval a nějakou dobu nejedl červené maso a tak jsme i my dvě přestaly jíst červené maso. Báli jsme se ze začátku o svoje zdraví a neměli jsme žádné informace. To nám vydrželo necelý rok a pak už jsme prostě maso jíst nemohli, už jsme v mase viděli mrtvá zvířata. Takže první důvody byly čistě etické.
Po deseti letech vegetariánství jsme se stali vegany. Přemýšleli jsme o tom střídavě už delší dobu a nakonec nás k tomu inspiroval manželův bratranec, který se ze dne na den stal veganem. Bavili jsme se o mléce a mléčném průmyslu a všem tom utrpení a já doteď nechápu, že jsme to neviděli dřív. Tak hluboko je v nás vryta reklamní představa spokojené kravičky s telátkem na zelené pastvě a spojitost mléka a vápníku, že lidé i v době informací a internetu tomu nekriticky věří.

Dagmar, tuším, že už máš dítě. Stravuje se taky vegansky? Popřípadně, co si myslíte jako odbornice ze zdravotnictví o veganské výživě u dětí?

Dagmar:
Jakube, máme syna, který má rok a půl. Začali jsme s manželem s veganstvím ještě před tím, než jsem otěhotněla. Zjišťovala jsem si tehdy, jestli je veganství bezpečné pro těhotné a kojící ženy a děti. Na stránkách České veganské společnosti jsem si našla, že americká Akademie výživy a dietetiky a další výživové autority například z Kanady nebo Velké Británie vidí veganskou stravu jako zdravou a bezpečnou v každém životním období. Jak jsme s veganstvím začali, cítila jsem na sobě pozitivní změny, například co se celkové energie týče. Věděla jsem, že pro své dítě dělám to nejlepší a proto bych mu přece ani nemohla dát jíst něco, co sama nejím. Takže ano, syn je vegan a savec kojený svoji maminkou. Samozřejmě, že až vyroste, rozhodne se sám a my to budeme muset respektovat.

Radana:
Jak již zmínila sestra, všechny velké zahraniční autority v oblasti výživy se k veganství u dětí vyjádřily kladně. Proto bych viděla veganskou stravu u dětí při správné skladbě potravin jako vhodnou. Je ale pravda, že v České republice se k tomu staví odborná veřejnost rezervovaně, řekla bych, že to ale vychází spíše z neinformovanosti v daném tématu než z podložených faktů.

OK, děkuji za rozhovor. Návštěvníci vás budou moci vidět 10. března ve 14:00 v Cafe Prah. Chcete něco vzkázat světu? 🙂

Radana a Dagmar:
Nechceme nikoho nutit, aby se stal veganem. Byly bychom rády, kdyby si každý, kdo si rozhovor přečte, našel pár hodin času a jeden večer místo televize si sedl k počítači a našel si nějaké informace o veganství – o etické, zdravotní a ekologické stránce. Přehledně zpracované to mají například na stránkách Soucitne.cz, nebo si můžete pustit video třeba od Gary Yourofsky. Až budete mít dostatek informací, teprve pak se můžete doopravdy rozhodnout. Veganství není „jen“ o záchraně zvířat a o úctě k životu, je i o našem zdraví, o civilizačních chorobách a o tom, jak bude vypadat naše planeta a náš život za pár desítek let.

Rozhovor s Pavlem Houdkem

sa

Ahoj Pavle, viděl jsem, že se aktuálně celkem otužuješ. Co Tě k tomu vedlo?
Ahoj. Ano, chodím se v zimě koupat do jednoho lomu a snažím se denně trávit 10-20 minut venku jen ve spodním prádle, bez ohledu na to, kolik je pod nulou (respective čím více tím lépe), chodit bosý ve sněhu atd. Důvodů je víc… Zdravotní benefity jsou určitě na první místě. U otužování je jednoznačně prokázáno, že zlepšuje imunitu, pomáhá regeneraci při sportu atd. Druhým důvodem je snaha být celkově fit a v kondici, k čemuž podle mě patří i určitá teplotní odolnost. Dalším důvodem je celková snaha vrátit se ke kořenům, přiblížit se přírodě a nežít všechen čas jako skleníková květinka v perfektně vytopeném a asepticky čistém interiéru. Trávit čas venku, bez ohledu na roční období. V neposlední řadě pak touha překonávat sebe sama a dokázat něco, co považuješ za nemožné, vyzvat sebe sama, celkově se v životě někam posunovat.

Rozhovor s Nikoletou Kováč

1909511_10204820936101095_1289287074307417487_o

Na československé vlogové vegan scéně jsi asi nejznámější youtuberka. Stává se ti, že Tě lidi poznávají na akcích nebo za Tebou chodí s tím, že tě sledují na internetu? Máš s tím nějaký zajímavý zážitek? 🙂

Stáva sa to. A stávalo by sa to ešte častejšie, ale veľa ľudí sa ostýcha prihovoriť sa. Najviac takýchto príhod sa mi stalo v Prahe. Sedela som napríklad v metre a jedna slečna vpadla do vagóna celá veselá a neverila, že ma takto stretla. Povedala mi, že je to ako stretnúť Johnnyho Deppa. Pokecali sme v metre a bola veľmi milá. Alebo som sedela v Loving Hute a keď som dojedla, prišla mi na moju Facebook page správa „Dobrú chuť“ a moja fotka ako jem. Niekto za vedľajším stolom ma evidentne spoznal, ale tiež sa nechcel prihovoriť. Naposledy ma v Prahe spoznali aj nevegáni, keď som išla s náhodnými ľuďmi spolujazdou do Bratislavy. Podávali sme si ruky a slečna hneď po svojom mene dodala, že ma pozná a sleduje, aj keď ešte svoju stravu nezmenila. Tak sme sa spolu odviezli na Slovensko.

Rozhovor s trenérem karate a tatérem Vladimírem Futákem

v_futak1

Dalším z vystupujících na letošním VeganFestu, kteří nám poskytli rozhovor, je již náš tradiční host – Vladimír Futák. Veganem je 21 let, po celou tuto dobu aktivně sportuje, věnuje se karate a vytrvalostnímu běhu. Z minulosti má zkušenosti s dalšími bojovými sporty i kulturistikou.

 

Čau Vladimíre, mohl by ses nám v prvé řadě představit? Říct kolik ti je, co děláš, jak ses dostal k veganství a tak dále? 🙂

Jmenuji se Vladimír Futák, je mi 37 let a jsem 24 let vegetarián (z toho posledních 21 let vegan). Dvacet let se profesně věnuji tetování a od svých šesti let aktivně sportuji. Prvních sedm let sportování jsem se věnoval judu a poté krátkou dobu schotokan karate, tři roky jsem v dorosteneckých juniorských kategoriích závodil v kulturistice a poté jsem se vrátil zpět ke karate. Ve dvaceti třech letech jsem sen začal věnovat stylu kyokushinkai, kterému se věnuji dodnes. Již deset let působím jako trenér kyokushin karate. Krátkou dobu jsem se také věnoval dogtrekingu, a doufám, že se k tomuto krásnému sportu jednou vrátím. Momentálně mám již hodně staré psy, takže si jednou dvakrát do roka zaběhnu nějaký horský ultraběh. Běhání totiž patří mezi mé nejoblíbenější činnosti spolu s intervalovým tréninkem. K veganství mě přivedla jedna esej od Jello Biafry, díky níž jsem si uvědomil, jak velké utrpení může, či nemusí být za lidským jídlem a životním stylem. V dnešní přetechnizované době škodíme přírodě všichni, ale můžeme se snažit naše negativní působení minimalizovat a někdy i konat pozitivní činy. Co se týká politického vyznání, jsem velmi silně ovlivněn myšlenkami anarchistického hnutí, takže mi vůbec nesedí komercionalizace veganství spojená s obelháváním lidí a devastací přírody. Bojkot výrobků spojených s ničením přírody (byť označovaných jako veganské) beru jako součást veganské filozofie.

Rozhovor s Eliškou Vafkovou z psího hospicu

Dejte nám šanci - úvodní foto

Jedním z projektů, které se představí na  letošním VeganFestu, je psí hospic Dejte nám šanci. V dalším rozhovoru vám přinášíme zajímavé detaily z jeho každodenního fungování.

Ahoj Eliško, než přejdeme přímo k Dejte nám šanci, tak se nám prosím prvně představ, ať čtenáři vědí, s kým mají tu čest.

Dejte nám šanci je sdružení papírově relativně mladé, fungujeme pod hlavičkou o.s., dnes tedy spolku, dva roky, ale okolo psů se já osobně motám vlastně od dětství…V době, kdy jsem nemohla mít svého psa, jsem alespoň chodila venčit sousedovic ovčačku, na kterou oni neměli čas. V mých dvanácti přišel první pes – jezevčík, v 15 ovčák, o dva roky později k němu přibyl další ovčák – tehdy vyhozený… a pak už to tak nějak šlo samospádem. 🙂

Rozhovor se zakladatelem Collective Collapse Clothing

Přinášíme vám rozhovor Jakuba z KPZ se zakladatelem a majitelem této nové značky veganského oblečení, kterým je Luboš Kristek. Stánek Collective Collapse Clothing najdete i na letošním VeganFestu.

Čau Luboši, v prvé řadě se nám představ, kolik ti je, jak ses dostal k veganství, co děláš ve svým volným čase a tak dále…? 🙂

Ahoj, zdravím čtenáře. Tohle je vlastně první rozhovor za CCC, což je docela změna oproti všem těm kapelním a festivalovým rozhovorům, tak se snad nebudu moc roztahovat a zkusím to vzít fofrem. Mé civilní jméno je Luboš Kristek, ale na scéně jsem znám spíš pod označení Schizmo nebo Fred. Je mi 32 a pocházím z Vysočiny, momentálně fungující v Brně. Celý život dělám metal, což mě také živí, protože jsem členem pořadatelského týmu BRUTAL ASSAULT festu nebo mám na starosti MERCH factory, krom toho jsem 15 let aktivní ve všelijakých kapelách, momentálně už pouze v brusce NOOSTRAK.

rozhovor-foto5