Michal Kolesár

Vegan Sport Club

Nikoleta Kováč („Raw Daughter“)

Pavel Houdek

Kateřina Šimková – útulek Zvíře v tísni

Rozhovor se zakladatelem Collective Collapse Clothing

Přinášíme vám rozhovor Jakuba z KPZ se zakladatelem a majitelem této nové značky veganského oblečení, kterým je Luboš Kristek. Stánek Collective Collapse Clothing najdete i na letošním VeganFestu.

Čau Luboši, v prvé řadě se nám představ, kolik ti je, jak ses dostal k veganství, co děláš ve svým volným čase a tak dále…? 🙂

Ahoj, zdravím čtenáře. Tohle je vlastně první rozhovor za CCC, což je docela změna oproti všem těm kapelním a festivalovým rozhovorům, tak se snad nebudu moc roztahovat a zkusím to vzít fofrem. Mé civilní jméno je Luboš Kristek, ale na scéně jsem znám spíš pod označení Schizmo nebo Fred. Je mi 32 a pocházím z Vysočiny, momentálně fungující v Brně. Celý život dělám metal, což mě také živí, protože jsem členem pořadatelského týmu BRUTAL ASSAULT festu nebo mám na starosti MERCH factory, krom toho jsem 15 let aktivní ve všelijakých kapelách, momentálně už pouze v brusce NOOSTRAK.

rozhovor-foto5

K veganství jsem se dostal po hříchu pozdě a ještě značně sobeckou cestou, což je trochu paradox, jelikož se považuji za inteligentního člověka a vlastně nemám žádný argument, kterým bych to omluvil. Ano, dlouhou dobu jsem si uvědomoval souvislosti s živočišnou výrobou, ale asi prostě nebyla ta správná doba. Mým hlavním impulzem bylo to, že jsem se začal zajímat o zdravější způsob života, protože má životospráva došla na neúnosnou mez, kdy jsem se sám na sebe nemohl podívat do zrcadla. Začal jsem se zajímat více jídlo, jeho výživové hodnoty a souvislosti, i když to bylo pro někoho, kdo sní všechno, docela náročné, a to především po teoretické stránce. Co ale těžké nebylo, bylo domyslet si, jaké že potraviny hrají roli v devastaci lidského organismu – takže jsem začal z jídelníčku vyřazovat uzeniny a další hrůzy. Díky poznávání této problematiky se ke mně zároveň dostávalo čím dál více látky týkající se etiky, takže ruku v ruce bylo jen otázkou času, kdy maso vyřadím úplně. A tak se také stalo, byl ze mě vegetarián, o 9 měsíců později jsem přešel na veganství. Řekl jsem to mockrát mezi přáteli, ale poprvé to říkám veřejně: je mi stydno, jak dlouho jsem se podílel svou bezohledností na zvířecím utrpení. A když jsem přemýšlel, jak tenhle dluh splatit, rozhodl jsem se pro něco, čemu rozumím, co je mým denním chlebem, a rozjel COLLECTIVE COLLAPSE clothing. Obklopil jsem se schopnými inspirativními lidmi a společně děláme věci tak, jak nám dávají smysl. Doufám, že se najde hodně těch, co tohle ocení, a když se pak ohlédneme za svou prací, budeme si moct říct, že naše značka sehrála výraznou roli jak na poli clothingu, tak na poli vegansko-ekologické osvěty. Proč? Because there is no excuse for animal abuse!!!
Volný čas? Co to je? 😀 Už několik let žiji v časovém dluhu, takže volný čas na cokoli opravdu nezbývá. Když už se podaří, tak zkouším číst, hodně fandím filmu nebo sbírám filmové figurky. 🙂

OK, zmínil jsi se o Collective Collapse Clothing, což je hlavní důvod, proč s tebou dělám rozhovor. Bylo těžký tohle všechno zrealizovat? A jak se CC daří teď? Popřípadě máte nějaký specialní plány do budoucna, který bys mohl prozradit? 🙂

Hele jak se to veme. Svým způsobem to bylo a je těžký, protože to není úplně malej projekt, takže je to náročný po všech možných stránkách, který se pokusím nějak nastínit. Po zkušenostech z fungování v kapelách jsem se rozhodl, že tohle bude pouze můj projekt, abych měl nad vším kontrolu, přehled, ale hlavně proto, abych měl veškerá rozhodovací práva a nikdo mě v ničem nebrzdil ať už z jakéhokoli důvodu (což se běžně děje v demokratických kolektivech). Proto jsem na drtivou většinu věcí sám, což vyžaduje extrémní koncentraci a časovou i energetickou oběť. Dalším aspektem jsou samozřejmě finance, pač se v tom točí docela dost peněz, který prostě musím otočit, aby se to aspoň zaplatilo a případně zbylo na nějakou charitu či sponzoring. Na druhou stranu, asi bylo pro mě snazší zrealizovat to než pro kohokoli jiného, jelikož výroba merchandise je můj denní chleba, takže pokud mám volnou ruku a prostor, tak mě baví posouvat ty zažité hranice, což jsem vlastně dělal u merchu mých kapel.

Co se týče plánů do budoucna, tak určitě bych chtěl, aby značka byla co největší a nejznámější, protože by to pak znamenalo potenciálně mnohem větší dopad i možnosti, jak se realizovat v té charitativní oblasti a nemuset tak zvažovat každou korunu. Obecně se ale spokojím s málem – mám radost z každého spokojeného zákazníka, z každé fotky co zahlídnu na netu, takže vlastně budu úplně spokojenej, když každej v souvislosti s CCC bude spokojenej. 🙂

rozhovor-foto4

V první otázce jsi psal o svécelkem komplikované cestě k veganství. Kdybys teď mohl mluvit s někým, kdo se stravuje konvenčně jako ty tehdy a je někde na rozcestí, bylo by něco, co bys mu řekl, abys změnil jeho / její pohled na konzumaci živočišných produktů?

U mě to tehdy bylo ještě zajímavější v tom, že se změnou stravy a etiky jsem prožíval také spoustu poznatků v rámci osobnostního růstu či esoterických teorií. A jednou z nejpravdivějších zásad je, že lidem nemůžeš pomoci – musej chtít si pomoct sami. A stejně je to s veganstvím. Nikoho do toho nemůžeš nutit, prosit, přemlouvat – to nikdy nemá pozitivní efekt. Na druhou stranu se mi líbí úvaha Jitky Urbanové (přednáší o veganských dětech), která praví, že na každého platí něco jiného – někomu stačí kouknout na video z jatek, druhého stačí inspirovat, třetímu přijdou atraktivní samotná jídla. Proto, i přesto co jsem prve napsal, bych nezavrhoval žádnou z možných cest osvěty – nikdy totiž nevíme, u koho jaká zafunguje.

V mém případě je to trochu složitější – mám spoustu teoretických i praktických poznatků, ale stejně mi mnohdy působí potěšení člověka rozebrat v diskuzi, až mu zcela dojdou slova a vlastně se cítí jakoby zahanben, protože ty argumenty (zvlášť když je umíš podat) jsou prostě neoddiskutovatelné. Tak či onak, nevím, jestli za to může má argumentace, přísná povaha nebo škála všeobecné osvěty, ale pár desítek lidí, co přešlo na veganství, na svědomí už mám. Je to fajn pocit. 🙂

S těmi více přístupy s tebou souhlasím. My v KPZ to vnímáme stejně a proto děláme spoustu různorodých akcí, aby mohly zasáhnout co nejširší spektrum lidí. Ale pojďme dál. Máš metalovou kapelu Noostrak, jak to je s textama? Snažíš se do nich propašovat nějaký širší poselství kolem práv zvířat / veganství atd?

Noostrak si jede zcela nezávisle na mých osobních postojích a preferencích. Ostatně v kapele jsem sám, kde se dívá na svět takovým tím alternativním pohledem, takže by mi přišlo pokrytecké hlásat jménem kapely něco, s čím ostatní nejsou zajedno. Naše lyrická stránka je docela temná, opírá se o každodenní hrůzy a osobní tragédie, které se běžně na tomhle světě dějí. Vždy si vyberu nějaké konkrétní téma, které určitou uměleckou formou zpracujem, ale dáváme dostatek prostoru pro vlastní fantazii a možnost sebeinterpretace. Dřív jsem také působil v kapele SMASHED FACE, kteří měli od začátku ekologické texty, v poslední sestavě byli dva vegani a kapelou prošlo několik vegetariánů, takže v tomhle směru to byla mnohem tématičtější záležitost. Kapela je však na trvale uložena k ledu a jediný impulz k oživení by pro mě bylo to, že by se podařilo sestavu seskládat čistě z veganských muzikantů, což je šance samozřejmě limitně se blížící nule.

rozhovor-foto5

V první otázce ses zmínil, že seš členem teamu Brutal Assaultu. Sám jsem na festivalu nikdy nebyl, ale vím, že krom normálních konvenčních stánků s jídlem tam jsou i stánky vegetarianským a veganským občerstvením. Jak se k tomu lidi staví? Pozoruješ, že by byl rok od roku o tyhle pochutiny větší zájem? Mimochodem, jak je to v metalové scéně s vegetarianstvím / veganstvím? Vím, že třeba v hardcore / punku je tahle odnož stravování celkem dost rozšířená, tak mě zajímá, jak to může být mezi takovýma běžnýma návštěvníkama Brutal Assaultu.

My si na to na BA docela potrpíme, a to nejen proto, že v pořadatelském týmu jsou hned dva vegani, ale tak nějak nám to přijde přirozený. Brutal má ale spoustu dalších zásluh – byli jsme první festival, který v ČR přišel s konceptem vratných kelímků a veškerý odpad vytřídíme na totálku. Ale zpět k otázce. Při teoretické úvaze, jak udělat návštěvníky co nejspokojenější, prostě musíš reflektovat poptávku po veganském typu stravování, takže se vzrůstajícím trendem vzrůstá také zájem lidí o tuhle stravu, a tím pádem i portfolio veg stánků neustále rozšiřujem a zdokonalujem. Loni jsme spolupracovali například s Vegan Fighter a letos bychom měli přijít s dalšími novinkami, takže určitě bude na co se těšit. Co se týče metalu, i tady je to veganství na vzestupu. Teď jsem si vyjel catering plán kapel a více než každá druhá má mezi členy vegetariány nebo vegany, což je rozhodně potěšující zjištění. A podle mě to bude jen a jen lepší. 🙂

Teď bych se ještě s dovolením vrátil ke Collective Collapse Clothing. Jsou nějaký vyhlídky co se týká kamenné prodejny, nebo je to zatím ekonomicky nerealný model?

Myslet si, že si na sebe takové úzkoprofilové zboží vydělá, je čirá utopie. 4 měsíce mi trvalo, než se zaplatily náklady na první kolekci a rozhodně v tom nejsou započítané hodiny, které jsem nad tím strávil, hodiny na vyřizování pošty nebo ježdění po všech čertech – zkrátka jen pořizovací náklady. Z toho logicky vyplývá, že shop znamenal velké investice, které raději věnuji na charitu nebo zainvestuju do rozvoje značky jako takové. Mám trochu strach, že v momentě, kdyby CCC byl takovej kolos, že by si moh dovolit prodejnu, měl bych z toho pocit, že už je to moc komerční záležitost a asi bych z toho neměl ten dobrý pocit, který z toho cítím teď.

rozhovor-foto6cTo na jednu stranu chápu. Přesto, neznamenala by nějaká komercializace možnost oslovit víc lidí? Přece jenom, když klasickej konzumní člověk uvidí za den 10 lidí s čepicí „vegan“, tak už mu to může zanechat něco v podvědomí a ten výraz pro něj nebude úplně neznámý. Možná si o tom něco zjistí, dostane se k různým materiálům, ke kterým by se normálně nedostal. Přece jenom slovo „vegan“ je svým způsobem taky určitá značka, o které pokud se bude mluvit, tak ji lidi nebudou vnímat jako neznámou a možná k ní budou otevřenější.

To stejné si myslím i já, ale vysvětluj to lidem, kteří tě neustále osočují právě z té komercializace, parazitování na myšlence nebo dělání byznysu, který celý neotáčíš zpět do charity. Čím větší budeme, tím víc nepřátel budeme mít, což je strašně frustrující. Za těch pár měsíců fungování jsem už čelil lecčemu a člověku to elánu do žil moc nevlije. Na  druhou stranu, na klacky pod nohama jsem zvyklej z kapel, z festivalu, takže žádná novinka to není. Jen jsem bláhově myslel, že veganská / aktivistická komunita bude semknutější.

Chápu, nicméně škoda. Každopádně bych ti chtěl poděkovat za rozhovor, přeju ti ať se daří s CCC a poslední otázka: Jak se těšíš na VeganFest? 🙂

Těším se pochopitelně moc, protože je taková oslava všeho, co je pro mě poslední dobou důležité – ochrana a práva zvířat, veg jídlo a spousta aktivních lidí, kterým jde o společnou věc. To snad už ani nemůže být lepší! Díky moc za prostor a podporu CCC. Uvidíme se na místě. 😉

CCClogo1