Michal Kolesár

Vegan Sport Club

Nikoleta Kováč („Raw Daughter“)

Pavel Houdek

Kateřina Šimková – útulek Zvíře v tísni

Veganství – soucitná volba

Živočišná výroba: průmyslová krutost

Naprostá většina živočišných potravin pochází dnes z tzv. velkokapacitních chovů, v nichž jsou drženy tisíce zvířat v přeplněných klecích, kotcích nebo stísněných stájích. Zacházeno je s nimi jako s komoditami a jejich nejzákladnější životní potřeby jsou jim odepřeny. Intenzivním šlechtěním jsou jejich těla manipulována často až k hranici přežití. Za celý svůj krátký život nevdechnou čistý vzduch, neuvidí slunce a nepoznají nic jiného než znečištěné betonové podlahy či klece. Většina z nás by zvíře nedokázala zabít nebo trápit, naše schopnost soucitu je však utlumena zvykem a nevědomostí. Kvůli naší chuti zvířata v živočišné výrobě prožívají každodenní utrpení a zbytečnou smrt.

Průměrný Čech sní za svůj život 5,5 tuny masa. Jsou to dohromady asi dvě krávy, téměř třicet prasat a přes tisíc kuřat.

Kuřata

V jediné hale jsou za otřesných hygienických podmínek namačkány desítky tisíc kuřat, tzv. brojlerů. Čpavek uvolňující se z výkalů způsobuje popáleniny kůže a bolestivé infekce očí a dýchacího ústrojí. Vlivem genetických zásahů dnes kuřatům roste svalovina dvakrát rychleji než před 30 lety, což vede k častým infarktům, selhání plic, zlomeninám a chronické bolesti kloubů. V šesti týdnech jsou kuřata odvezena na jatka, o mnoho déle by při těchto podmínkách a zdravotním stavu stejně nepřežila.

Slepice

Slepice jsou držené v řadách tzv. bateriových klecí, v nichž nemohou ani roztáhnout křídla. Fakticky jediné, co mohou dělat, je přijímat krmivo z jednoho pásu a snášet vejce na druhý. Stres a nedostatek podnětů přerůstá ve vzájemnou agresi, slabší nemají kam uniknout před silnějšími a vzniklá zranění nikdo neléčí. Před padesáti lety snesla jedna slepice v průměru 95 vajec za rok, nyní je to více než tři sta. Následkem jsou slabé kosti a časté zlomeniny. Po roce až dvou jsou slepice zcela vyčerpané zabity na jatkách.

Od roku 2012 mají být legální jen tzv. obohacené klece, které mají umělé hnízdo, hrabaniště a hřady. Klece se však příliš nezvětší – na jednu slepice nadále zůstane plocha zhruba o velikosti formátu A4. Ani chovy na podestýlce nejsou o mnoho lepší – slepice jsou zde narvané v temných halách bez klecí, které se podobají chovu tzv. brojlerových kuřat.

„Asi málokdo z nás by na celý život zavřel slepici do krabice od bot, ale prakticky každý z nás kupuje krásně zabalená ‘čerstvá vejce‘ z bateriových chovů.“ The Economist, „What Humans Owe to Animals“ 1995

Prasata

Prasnice jsou nuceny žít v izolovaných kotcích, kde se nemohou ani otočit. Přirozeně by trávily půl dne hledáním potravy, ve vepřínech však mohou jen hrabat do betonové či roštové podlahy a okusovat ocelové tyče. Jsou udržovány permanentně těhotné pomocí umělé inseminace. Genetika vytvořila plemena s velkou chutí k jídlu – ta je ale žádoucí jen u vykrmovaných selat. Prasnice proto dostávají 2-3x méně potravy, než by snědly, a trpí chronickým pocitem hladu.

Prasata ve výkrmu jsou držena v malých ohradách po skupinách. Protože nemají čím se zabavit, uchylují se ke kanibalismu. Aby se zabránilo velkým zraněním, jsou týden starým selatům často bez umrtvení uštipávány ocasy a zuby. Spolu s tím jsou bez utišení bolesti kastrována. Tento krvavý zákrok podstoupí jen v zemích EU 100 milionů prasat ročně. V prostředí znečištěném od rozkládajících se výkalů prasata trpí chronickými průjmy, záněty dýchacích cest a bolestivými parazitickými onemocněními. Mnoho jich v důsledku nadměrné produkce svalstva kulhá.

Krávy

Kráva může produkovat mléko, jen když porodí tele. Během několika hodin po porodu je krávě tele odebráno, přestože jejich vzájemné pouto je velmi silné. Narození samci jsou v mléčném průmyslu vedlejším produktem a do jednoho roku jsou zabiti pro maso. Krávy držené pro mléko bývají celý život uzavřeny ve stájích. Asi 3 měsíce po porodu jsou znovu uměle oplodněny – musí tak tvořit obrovské množství mléka a zároveň živit nenarozené tele. Tato zátěž devastuje jejich zdraví – po značnou část života trpí metabolickým hladem. Po zhruba pěti letech jsou zcela vyčerpané krávy zabity na jatkách.

V roce 2009 bylo 82,5 % krav z chovu vyřazeno ze zdravotních důvodů – poruchy plodnosti, těžké porody, onemocnění vemene a jiné nemoci.

Přeprava

Zvířata jsou někdy převážena až stovky kilometrů mezi různými evropskými státy. Přeprava může dle předpisů trvat až 14 hodin bez vody a krmiva. Do kamionů a ven z nich jsou zvířata hnána mnohdy za pomoci násilí; ptáci jsou při přenášení chytáni za nohy. V přeplněných kamionech se zvířata téměř nemohou pohnout a při rozjezdu a brždění padají jeden na druhého. Zranění i úmrtí při přepravě jsou zcela běžné.

Jatka

Dle předpisů mají být zvířata omráčena. Krávy střelou do mozku z jateční pistole, prasata a kuřata elektrickým proudem. Nedostatečné omráčení je však kvůli rychlému tempu časté, zvířata jsou pak podřezávána při plném vědomí.

„Ta prasata ke mně přicházela, olizovala mě a čenichala ke mně jako štěňata. O dvě minuty později jsem je musel zabít. Nemůžu s nimi soucítit“. Ed Van Winkle, zaměstnanec jatek (z knihy Gail A. Eisnitz: Slaughterhouse)

Odhadem bylo v roce 2009 na celém světě pro lidskou konzumaci zabito více než 62 miliard zvířat. Vodní zvířata započítána nejsou. 59 miliard kuřat a slepic, 3,9 miliard kachen, krocanů a hus, 1,3 miliard prasat, 314 milionů krav, 925 milionů ovcí a koz, 1,2 miliard králíků.

Kůže

Ačkoli zabíjení zvířat pro kožešiny považuje mnoho lidí za nepřijatelné, kůže je stále běžně přítomná v oblékání a doplňcích. Není však jen vedlejším produktem masného průmyslu. Tržní cena kůže tvoří až 15% celkové ceny zabitého zvířete.

Ryby

Dnešní rybářské lodě loví v moři pomocí obrovských sítí nebo šňůr s háky, které pustoší vše, s čím přijdou do kontaktu. Mnoho ryb i jiných mořských živočichů utrpí těžká zranění, vykrvácí nebo se udusí; jiní až několik dní bojují o život a snaží se vyvléci. Jelikož oceánské ekosystémy nezvládají nápor rybolovu, čím dál více rybího masa pochází z farem, v nichž ryby tráví celý svůj život v přeplněných vodních klecích.

Jak potvrzují současné vědecké poznatky, ryby vnímají bolest ve srovnatelné míře jako savci. Schopnost ryb cítit bolest uznává i český zákon na ochranu zvířat.

Na našich ulicích jsou před Vánoci každoročně zabity asi dva miliony kaprů. Tato tradice je stará sotva sto let a míjí se s tradicí svátků lásky a míru stejně jako spotřební horečka. Původní česká vánoční jídla bývala bezmasá – např. houbový kuba.

Ryby při vytahování z hlubin utrpí těžká zranění a jsou na palubě ponechány dlouhotrvající smrti udušením nebo rozdrcením.

Biochovy?

Zvířatům nabízí ekologické zemědělství oproti konvenčním chovům jen dílčí zlepšení životních podmínek. Například kuřata a slepice zde mohou být dvě třetiny života drženy v halách po tisících s hustotou až 16 kuřat či 6 slepic na m; předepsaný prostor pro jedno prase ve stáji je 1,3 m2. Zvířata by měla mít alespoň po část života k dispozici výběh, ministerstvo zemědělství však může z tohoto požadavku až do roku 2013 udělovat výjimky.

Zcela bez omezení zůstává násilné odebírání mláďat od matky, v případě dojnic se tak i v biochovech děje většinou hned po narození. S výjimkou drůbeže neexistuje žádné omezení pro používaná plemena – běžně se proto chovají holštýnské krávy, které za cenu devastace zdraví produkují 10x více mléka, než by mohlo vypít tele. Zdravotní problémy zvířat jsou někdy ještě horší než v konvenčních chovech, protože předpisy pro ekologické zemědělství omezují možnosti podávání léčiv.

Zvířata jsou v ekologickém zemědělství zabíjena na stejných jatkách a přepravována stejným způsobem jako v konvenční produkci. I v biochovech jsou dojnice a nosnice zabity v okamžiku, kdy přestanou být produktivní a stejně tak jsou zabíjeni kohoutci a telata – nechtěné vedlejší produkty „výroby“ biomléka a biovajec.

Životní prostředí

Intenzivní chovy podle FAO (Organizace pro výživu a zemědělství při OSN) představují „jednu z hlavních příčin těch nejvážnějších problémů životního prostředí.“ 

Zatímco téměř miliarda lidí trpí na Zemi podvýživou, zhruba 80 % světové produkce kukuřice a soji a třetina světové sklizně obilnin jsou užity ke krmení tzv. hospodářských zvířat. Jen zlomek potravy však zvířata přemění na produkty našeho zájmu. K získání jednoho kilogramu masa je tak zapotřebí až 16 kilogramů krmiva. Plýtvání potravou jde ruku v ruce s plýtváním vodou. Na 1 kg masa je zapotřebí až 3 700 litrů vody, na 1 kg pšenice pak pouze 120 litrů. Více než miliarda lidí přitom nemá dostatečný přístup k pitné vodě.

Podle FAO/OSN má živočišná výroba také největší podíl na znečištění zdrojů vody. Celosvětově vyprodukují zvířata ve velkochovech odhadem 8 miliard tun výkalů ročně. Ty pronikají do podzemních i povrchových vod, znečišťují půdu i vzduch. 

Chov zvířat pro lidskou konzumaci je podle zprávy FAO/OSN také jednou z hlavních příčin změn klimatu, v ekvivalentu CO2 produkuje více skleníkových plynů (18 %) než tolik kritizovaná celosvětová doprava (13 %).Velkochovy jsou také zodpovědné za 64 % lidmi vyvolaných emisí čpavku, který je hlavní příčinou kyselých dešťů.

Konzumace živočišných potravin se dále výraznou měrou podílí na ničení deštných lesů. Dle FAO/OSN bylo 70% vymýceného lesa v Amazonii přeměněno na pastviny a velká část zbytku na pole sloužící k pěstování krmiva. Ztráta lesů a nadměrné spásání navíc vedou ke znehodnocování půdy, což vytváří začarovaný kruh dalšího ničení lesů k získávání půdy nové.

Země Latinské Ameriky jsou hlavními vývozci hovězího masa, a to mnohdy pochází z pastvin, které bývaly pokryty deštnými lesy.

Vážným ohrožením biodiverzity je kromě ničení lesů též mořský rybolov. Dle nejnovější zprávy FAO/OSN bylo v roce 2008 již 32% rybích populací drancováno za hranicí udržitelnosti, což znamená, že se tyto populace nestačí obnovovat. Tento podíl neustále vzrůstá – ještě v roce 2002 bylo takto ohrožených rybích populací jen 24%. Populace velkých ryb s vysokou komerční hodnotou, jako jsou tresky či tuňáci, se v minulém století snížily až o 90%.

Veganství a zdraví

Přední světoví odborníci na výživu potvrzují, že správně sestavená veganská strava je nejen naprosto bezpečná, ale i zdravá a pomáhá v prevenci či léčbě některých civilizačních nemocí.

„Dobře rozvržená veganská i vegetariánská strava je vhodná pro všechna životní období, včetně těhotenství, kojení, dětského věku i dospívání. Stanovisko Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů, 2003

„Za předpokladu vyvážené rostlinné stravy člověk skutečně k uchování svého zdraví nepotřebuje konzumovat maso ani jiné živočišné produkty.“Britská lékařská asociace v knize Rodinná encyklopedie zdraví.

Změna je na nás

Jako společnost si často zakládáme na mnoha hodnotách, nespravedlnost na zvířatech, které se dopouštíme, však v naprosté většině opomíjíme. Často zdůrazňujeme svou lidskost, a zároveň svými volbami způsobujeme obrovské utrpení a smrt.

Každý z nás má však možnost změny. Vyloučením živočišných výrobků ze své stravy veganstvím můžeme dát jasnou přednost životu před zabíjením.

Zvířata nejsou zboží, nejsou prostředky k našim potřebám. Jsou nám rovna ve schopnosti cítit bolest, strach, radost i lásku a jejich touha žít je stejně silná, jako naše. Bez ohledu na to, jakou cenu jim přisoudíme my.

Zdroj: leták Veganství – soucitná volba, vydalo o. s. Otevři oči

Zkrátila Markéta Musilová