Michal Kolesár

Vegan Sport Club

Nikoleta Kováč („Raw Daughter“)

Pavel Houdek

Kateřina Šimková – útulek Zvíře v tísni

Michal Kolesár: Ber slepici a běž

 

„Prolezl jsem mnoho kožešinových farem, velkochovů s dobytkem, drůbežáren a stodol s prasaty a jsem stále překvapen, že tohle všechno je realita. Viděl jsem norky, fretky a arktické lišky,  zabíjené pro vzhledem posedlé coury, aby se mohly cítit luxusně a sexy; osamělá telata tísnící se v malých boxech, odtržená od svých matek a jejich mléka, protože mléko patří do byznysu a telata na jatka; prasata sedící a říhající ve svých vlastních i jiných hovnech, záměrně zdeformovaná mláďata, tzv. brojlerová kuřata, která jsou inzerována jako zdravé a chutné maso; a viděl jsem slepice – kdákající pološílené vaječné mašiny – pokryté peřím; a viděl jsem, že vše je tak proklatě zkurvené. Byl jsem svědkem mnoha jiných násilnostech, které justice, stejně jako většinová společnost, buď schvaluje nebo se na nic svým mlčením spolupodílí. Mohl jsem doufat, že jednoho dne přijde změna a já o tuto změnu mohl usilovat. Ale…co ta zvířata, jejichž životy jsou mařeny právě teď.“

Michal Kolesár je jednou z nejvýraznějších osobností hnutí za osvobození zvířat u nás. Je to první člověk, který do českých poměrů přinesl tzv. přímé otevřené záchranné akcíe, při kterých „unáší“ z otřesných podmínek velkochovů hospodářská zvířata, aby svobodně dožila v bezpečném azylu.

Díky více než 20ti záchraným akcím bylo zachráněné přes 350 zvířat. Akce Michal Kolesár filmuje a fotografuje a zveřejňuje na svých webových stránkách a účastní se jich s odkrytou identitou, protože je přesvědčený o tom, že nedělá nic špatného: „Zvířatům nezáleží na tom, jestli jsem v masce nebo bez masky. Pokud jsem bez masky, mluvím tím spíše k sobě a k ostatním lidem. O tom, že není důvod ke studu kvůli pomoci někomu v bídě a ohrožení života, jen protože tu bídu a zabíjení chrání zákon a jiné společenské konvence. O odvaze je překročit, protože kde není odvaha, tam je i soucit schovaný a nepřekáží zlému. O tom, že není normální držet zvířata v takových podmínkách a za takovým účelem, ale je normální, že je v tom nenecháme.“

Nejvíce zachraňuje drůběž, protože se jí nejsnáze zajistí transport i nový domov. I přesto už zachránil se svými blízkými i jiná zvířata, např. 6 lišek z kožešinové farmy.

Michal Kolesár  byl za své aktivity trestně stíhán, při jedné akci přišel i k závažnému úrazu. Bývá nazýván zločincem a teroristou. Což považuji až za úsměvné, vzhledem k tomu, že terorismus je metoda použití síly, akt násilí zaměřen proti nevinným osobám a Michal Kolesár naopak životy zachraňují a sílu použije maximáně na odstranění překážek bránících v tomto cíly, tedy např. vypáčení dveří či oken.

Kolesár bývá také oznaočován jako radikál, k čemuž dodává, že „vzhledem k tomu, jakým způsobem se dnes zachází se zvířaty — ať už na farmách, nebo v laboratořích —,  jsme všichni velmi, velmi, ale skutečně velmi umírnění.“

Leitmotivem Kolesárova uvažování a jednání je hodnota individuálního života. „Nikdo netrpí jako živočišný druh — ani člověk ani slepice. Došel jsem k tomu, že přímá akce formou záchrany konkrétních zvířat je jediný způsob, kterým jsem schopen těmto konkrétním zvířatům v tomto konkrétním okamžiku pomoci.“ Tím odpovídá i na vnucující se otázku, proč riskuje a překračuje zákon pro záchranu několika slepic a zda by nebylo lepší lobbovat za zrušení klecových chovů, a tím významně ovlivnit životy milionů. „Nevím, proč bych měl obětovat zvířata, která jsou v trápení v tomto okamžiku nějaké vizi možné lepší budoucnosti,“ říká Kolesár.

Michal Kolesár se nepustil do osvobozování zvířat z čistajasna. Už zhruba dvanáct let chodí po farmách a natáčí nebo fotí poměry, které tam panují. Není pro něj problém se dostat do haly s kuřaty, mezi klece se stříbrnými norky nebo do vepřína. Pořizuje záběry, které by si žádný provozovatel do své výroční zprávy nedal. „Něco jsem vyfotil, něco natočil, někoho pohladil a šel pryč. Ale pokud mohu udělat něco více než jen dokumentovat, pokud mohu nějakou klec za sebou nechat prázdnou a vzít alespoň pár zvířat někam, kde je jim lépe, proč to neudělat? Kvůli zákonu nebo protože si někdo vzal ta zvířata do majetku? Na takový zákon seru a na takový majetek nehraju,“vysvětluje, proč se rozhodl změnit styl práce.

Osvětu nezatracuje ani se netváří, že drží v ruce ten jediný spolehlivý recept na zvířecí nesnáze: „Každý ať dělá, co uzná za vhodné a způsobem, jaký chce, ale dodávám k tomu, že má zkušenost je taková, že pro většinu lidí je tohle jen výmluva pro to, aby dělali, co je pro ně pohodlné a bezpečné a nehledali lepší způsoby, jak být ku pomoci. Říkají, že všechno je důležité nebo, že dělají aspoň něco. To je jako když se někdo topí a někdo mu chce pomoci třeba tím, že bude na břehu skákat na jedné noze a vrkat, protože všechno je důležité a dělá přece aspoň něco. Snažím se zbavit se podobných nesmyslných aktivit, které se udržují jen pro aktivismus a nepodporovat je. Snad se mi to občas daří.“

Markéta Musilová

Zdroje: 

http://michalkolesar.net/

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/velmi-umirneny-radikal